Znáte „pád důvěry“? Že jste o tom nikdy neslyšeli? Tak čtěte dál a třeba se dozvíte něco nového (a možná nejenom to, jak zabavit bandu mladých lidí).
Pád důvěry vypadá tak, že jeden člověk si stoupne na vyvýšené místo (např. na stůl, na studnu, na zídku... čím výš, tím větší zážitek). Ostatní stojí nebo klečí pod tím místem, kde dotyčný stojí, a mají napřažené ruce tak, aby mohli dotyčného chytit. Dotyčný stojící nahoře zkříží ruce a přitiskne je k hrudníku. A teď začíná pro něj ten nejtěžší boj: Odhodlat se a spadnout! Opravdu jde „jenom“ o to spadnout pevný jako prkno do neznáma. V tu chvíli člověka napadá mnoho věcí. Sám se vnitřně přemlouvá, protože musí spadnout do prázdnoty, která naštěstí netrvá moc dlouho. Naštěstí ví, že ti pod ním ho chytí. Ale chytí ho opravdu? A pak s napnutýma nohama a zavřenýma očima... spadne. Zlomek vteřiny letí a dopadne na předem připravené ruce. Následuje obrovská euforie a nádherný pocit vítězství sám nad sebou a nad svým strachem.
Pokud jste dočetli až sem, tak se možná ptáte, proč o tom píšu. I s Ježíšem můžeme zažít „pád důvěry“. Stačí jenom spadnout do jeho rozpřažené náruče připravené vést náš život. Ale jak je to někdy těžké. Jak často stojíme na tom pomyslném stupínku a přemýšlíme, jestli opravdu spadnout nebo ne. Jestli Mu opravdu můžeme důvěřovat natolik, aby vedl všechny provázky našeho života. Tehdy nás možná napadá, že přece všechno zvládneme sami. Ale stačí jenom spadnout. Nebát se, zavřít oči a pevně s rovnýma nohama a obrovskou důvěrou v Něj spadnout, odevzdat se Mu, pozvat Ho do svého života. On nás vždycky chytí. Jenom čeká na to, až my se odhodláme a s důvěrou prostě spadneme. Zkusme odhodit všechny naše strachy, úzkosti, bolesti, materiální věci, zkrátka všechno to, co nás od Pána oddaluje, a i když nevidíme ty ruce pod námi, které by nás chytili, Jemu můžeme ve všem důvěřovat a nenechá nás spadnout na zem. Chytí nás a bude nás držet. A pokud Mu to dovolíme, tak nás povede našim životem. Protože jenom s Ním můžeme být opravdu šťastní.
Ježíši, důvěřuji Ti. Ježíši, chci Ti víc důvěřovat.
